DVOULETÝ ROZDÍL
Když jsem byla těhotná, měla jsem obavy - jak to zvládne Emma, jak to zvládnu já, jestli třeba nezešílím. Děcka brečí, nebudu vyspaná, budu nasraná, zblazním se. Po mým super porodu tyhle obavy celkem opadly, Emma byla jako první co se šla na bráchu podívat a ta radost a láska v jejích očích nešla přehlídnout. Mega se těšila až bude brácha doma a budou si hrát. Jasně pár měsíců si počkala, ale teď jsou největší kámoši a já jsem za to hrozně ráda. Kafe si vypiju, uklidím, uvařím.. Zatím co Emm se věnuje Patrikovi. Teď co začíná stát a lozí je větší sranda a Emmi to zatím baví. Jasně že ti má i nějaký minusy. Oba jsou malý a oba potřebují velkou pozornost, třeba cestování není úplně jednoduchý. Kočár a Emma za ruku = hodina minimálně do města a to bydlíme asi 20 minut od centra :-D další věc, Patrik je na UM a když to Emm vidí, chce mliko taky, přesnídávky, příkrmy, křupky, chrastítka všechno chce. Když jsem kojila, měla jsem na kozách oba, to bylo vtipný :-D nelituji toho, že jsou od sebe dva roky. Vyhrajou si a myslím že jim tenhle vztah vydrží hodně dlouho.
